TOP 20 projektů pro rok 2021

David Bogdanovič vyučuje chemii a biologii na Gymnáziu Dašická v Pardubicích. Z dob studií na vysoké škole je plný dobrých nápadů a krásných pokusů, které mohou naplno podpořit probíranou látku a výuku chemie tak celkově zatraktivnit. Příprava a vlastnosti plynů se mu jeví jako dobré téma, které se prolíná napříč všemi obory chemie, , Žáci si zvolený plyn v laboratoři sami připraví a pestrou škálou reakcí rovněž ověří jeho vlastnosti. Pro uskutečnění jeho plánů mu v cestě stojí nedostatečně vybavená laboratoř, která by mu a jeho žákům umožňovala laboratoř navštěvovat častěji. V plánu má žáky naučit práci se sklem (ohýbání skleněných trubic pro jímání plynů do zkumavek), sestavování aparatur, syntézu vodíku, kyslíku, oxidů dusíku, oxidu siřičitého, methanu, ethenu, ethynu aj. a ověřování jejich vlastností. Vyučující pevně věří, že se po dovybavení chemické laboratoře naplní jeho plány a přání, kdy se s žáky do laboratoře dostane častěji a laborováním žáků se mu podaří propojit teoretickou výuku s praxí a žáky si pro předmět chemie ještě více získá.

Martin Čermák vyučuje chemii a biologii na Gymnáziu U Libeňského zámku v Praze. Do výuky zařazuje pravidelně různé metody a formy žákovské práce. Mezi žáky nejoblíbenější se řadí realizace rozličných experimentů, které provádí v laboratoři, ve třídě i venku. Se svými žáky připravil v průběhu distanční výuky sady kvízů, her a pracovních listů pro ZŠ, které byly distribuovány elektronicky k volnému užití. Nyní by rád podpořil kolegy ze ZŠ při realizaci praktických aktivit v hodinách chemie tím, že by za přispění vlastních žáků vytvořil další výukové materiály. Jejich tématem bude práce s lihovým kahanem, protože zahřívání jako jedna z laboratorních metod nebývá součástí výuky chemie na ZŠ. Na základě průzkumu provedeného během září 2021 bylo zjištěno, že velká část nově příchozích žáků naší školy neměla příležitost aktivně realizovat laboratorní cvičení z důvodu absence laboratoří na některých ZŠ. Zakoupením lihových kahanů bychom chtěli podpořit badatelsky orientovanou výuku na s naší školou spolupracujících ZŠ tak, aby tato forma výuky zpestřila klasickou výuku o nové prvky, přičemž přidanou hodnotou celého projektu bude fakt, že pracovní listy i vlastní realizace na ZŠ bude částečně provedena žáky gymnázia. Pracovní listy budou k dispozici na veřejně přístupné platformě. Martin Čermák je zkušený realizátor projektů. V minulosti připravil projekt Věda na GULZu finančně podpořený Nadací Unipetrol.

Jaroslava Englišová učí chemii na Gymnáziu Jana Opletala v Litovli, vede chemický kroužek a laboratorní cvičení na nižším i vyšším gymnáziu. Ráda se studenty experimentuje ve výuce i v kroužku, ale v současné době jí chybí laboratorní odměrné sklo, váhy a přístroje k analýze např. měření pH. Ráda by s žáky dělala pokusy zaměřené na analýzu přírodních látek, potravin a nápojů, které by žáky mohly zaujmout. Projekt s názvem “Zdravé potraviny a nápoje?” bude zaměřen na zkoumání nutričního složení potravin a nápojů a je určen žákům nižšího gymnázia (cca 10 žáků). Cílem projektu bude zkoumat složení potravin včetně aditiv (přídatných látek) obsahu živin, minerálních látek i vitamínů. Žáci si budou všímat uváděného složení dle zásad zdravé výživy (výběr z databáze Fér potravina), budou jednoduchými pokusy dokazovat nutriční složení potravin a také se zaměří na aditiva povolená v ČR a v EU. Snahou tohoto projektu je ukázat žákům chemii netradičním způsobem a motivovat žáky k badatelské výuce.

Martina Fialková je učitelkou chemie na Gymnáziu ve Vlašimi. Jejím hlavním cílem je, aby chemie ve škole děti bavila a aby v nich probouzela touhu po objevování a objasňování neznámého. Ve vzdělávání dětí proto využívá hlavně předností pokusných a badatelských metod. Vidí, že děti taková práce moc baví, o čemž svědčí i jejich velký zájem o chemický kroužek, který ve škole vede. Školní laboratoř a její vybavení je už ale stařičké. Děti se ostýchají některých nádob či lžiček dotýkat, a to je škoda. Proto by v současnosti nejvíce pomohlo vybavit laboratorní stoly některými základními pomůckami. “Děti by nové pomůcky určitě ocenily,” říká paní učitelka a věří, že vybavené a připravené laboratorní prostředí výuku ještě více zatraktivní a zkvalitní.

Alexandra Hoňková učí chemii na Slezském gymnáziu v Opavě, na ZŠ ve Štítině, je vedoucí chemické skupiny projektu Emise. Nejraději učí prakticky, badatelskou výukou a aktuálně jí chybí laboratorní sklo a porcelán a UV lampy. Rovněž popularizuje vědu a účastní se akcí pro veřejnost (Den přírodních věd, Den čisté dopravy, Den bez aut, Den Stromů, Den Země, atd…), kde dělá chemické i fyzikální pokusy . V průběhu prázdnin se věnuje přírodovědným kempům, které jsou zaměřeny na popularizaci vědy i pro menší děti. Jejím cílem je zaujmout studenty pokusy se světlem a nadchnout je pro studium chemie.

Adéla Marschallová Rumlerová učí chemii na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích. V rámci popularizace vědy organizuje na gymnáziu po vyučování projekt Věda pro děti na GJJ, kam v odpoledních hodinách dochází děti z okolních MŠ a ZŠ. Spolulektory tohoto projektu jsou i její studenti, kteří tak mají možnost předávat vědomosti a dovednosti z oblasti vědy mladším. Navíc tím získají i pedagogickou praxi. Paní Marschallová žádá o finanční podporu na zakoupení dalších pomůcek a chemikálií, které by využila právě při Vědě pro děti.

Pavla Machová učí žáky chemii na víceletém Gymnáziu v České Lípě a to zejména pomocí experimentů a badatelské výuky. Kromě klasické výuky realizuje také chemický kroužek zvlášť pro nižší a zvlášť pro vyšší stupeň gymnázia. Na vyšším stupni gymnázia se snaží studenty zapojovat do různých projektů. V letošním roce vznikají dva projekty, jeden z nich s názvem “Pokusy ze Žluté ponorky” je souborem experimentů, kde spojující prvky tvoří právě motiv žluté ponorky (tak se přezdívá školní budově) a žlutá a modrá barva (ponorka a moře). Výstupem tohoto projektu by měla být brožura s návody těchto pokusů a scénář pro vědeckou show a vědecký workshop, který studenti zrealizují na škole a případně i mimo ni. Tím se sami zapojí do popularizace chemie. Druhým projektem jsou “Hydrofilní a hydrofóbní látky a jejich vlastnosti”. V rámci tohoto projektu si studenti osvojí základní principy vědecké práce a zdokonalí si prezentační dovednosti. Tento projekt má za cíl též motivovat studenty k sebevzdělávání v oblasti přírodních věd a k vytváření a ověřování vlastních hypotéz. Kromě práce samotné by mělo vzniknout i několik výukových videí.

Martina Omastová učí chemii na Gymnáziu ve Velkých Pavlovicích, kde s praktickou částí výuky chemie teprve začínají. Jsou poměrně mladé gymnázium, budovu sdílí se základní školou. Podařil se jim první (pro ně velký) krok – získat laboratoř. Laboratoř nebyla základní školou využívaná, proto není vybavená. Jako gymnázium mají zájem chemii studentům přiblížit a výuku zatraktivnit, nejen po teoretické stránce, ale i po praktické. Snaží se laboratoř vybavit a zmodernizovat, aby odpovídala nárokům na moderní praktické vyučování. Jak už to bývá, začátky s sebou nesou investice do vybavení, proto žádají o pomoc.
ladů na plyn je nutné pořizovat úsporné, ale při tom výkonné lab. vybavení – kahany s regulací.

Renáta Ottová učí chemii na Gymnáziu Nad Alejí v Praze 6. Pro studenty, které baví přemýšlet a experimentovat, založila chemický kroužek, aby jim umožnila realizovat jejich nápady a rozvíjet jejich potenciál. Ráda by se studenty zjistila kvalitu povrchové, podpovrchové a pitné vody v jejich okolí. Dále by chtěla umožnit studentům prozkoumat, jak fungují tablety na úpravu povrchové vody na pitnou vodu, a ověřit účinnost těchto tablet, které mají změnit potenciálně nebezpečnou vodu na vodu zdravotně nezávadnou. K provedení analýzy vody a ověření účinnosti tablet jim chybí některé pomůcky a chemikálie.

Miroslava Pospíšilíková je vyučující chemie a ekologické výchovy na Střední průmyslové škole strojnické ve Vsetíně. Vzhledem k odbornému zaměření školy se snaží, aby v hodinách chemie získali studenti nejen teoretické poznatky, ale seznamovali se i s jejich aplikací v technické praxi i běžném životě. Žadatelka k tomu přispívá také jako spoluorganizátorka celoškolních projektových dnů, kde připravuje aktivity s tematikou ochrany životního prostředí. Žádost o příspěvek je motivována snahou o modernizaci elektrochemických experimentů vedoucích také k propojení s poznatky a dovednostmi získanými ve fyzice a odborných předmětech. V poslední době projevují studenti stále výraznější zájem o moderní galvanické články používané k napájení různých elektronických zařízení (mobily, digitální fotoaparáty, tablety aj.) a spojené s rozvojem elektromobility – jde především o moderní Li-Ion a Li-Pol akumulátory. Stávající učební pomůcky však žadatelce neumožňují provádět s těmito moderními zdroji prakticky žádné zajímavé a smysluplné experimenty. Chtěla by studentům také ukázat význam moderních zdrojů pro ochranu životního prostředí. Ráda by proto modernizovala současný fond pomůcek a také jej doplnila o pomůcky, součástky a materiál pro samostatnou práci studentů např. v rámci Středoškolské odborné činnosti.

Marcela Grecová učí chemii a fyziku na osmiletém Arcibiskupském gymnáziu v Praze a ve své výuce se snaží podpořit mezioborovost napříč STEM předměty. Ráda by se studenty na nižším stupni gymnázia měřila během školního roku kvalitu vzduchu v učebně chemie/fyziky za pomoci senzorů oxidu uhličitého a těkavých organických sloučenin od české firmy Hardwario. Následně by se studenty diskutovala naměřené hodnoty a vliv složení kvality vzduchu na zdraví člověka. Senzor není hotový výrobek a proto bude potřeba zapojit studenty do jeho sestavení a oživení (základy elektroniky) a následně pro sběr (informatika) a vyhodnocení dat (chemie, fyzika, matematika). Do různých částí měření, zpracování a vyhodnocování dat by tak Marcela ráda zapojila více tříd ve více předmětech. Skrze aktivní zapojení studentů do výuky by Marcela ráda ukázala na konkrétním tématu vzduch, že chemie není oddělený předmět a že vědecké obory spolu úzce souvisí. Marcela by ráda vedla studenty k tomu, aby se během své práce naučili stanovit cíle, formulovat hypotézy a následně zpracovat naměřená data srozumitelně komunikovat a prezentovat (badatelsky orientovaná výuka). Do měření kvality ovzduší Marcela zve i své kolegy učitele a vedoucí zájmových kroužků ve škole, protože spolupráce a sdílení dat je velmi důležité pro výuku i pro svět vědy.

Romana Hartmanová učí chemii na Masarykově základní škole ve Velkém Oseku. Ráda by ve své výuce realizovala projekt, badatelskou aktivitu, která pomocí polarizační mikroskopie odhalí žákům krásu krystalů. Tento projekt paní učitelka již jednou realizovala, avšak s omezeným množstvím pomůcek. Ráda by doplnila chybějící pomůcky, aby mohla projekt realizovat s větším počtem žáků. Jedná se o využití mobilního telefonu v kombinaci s běžným školním mikroskopem při výuce chemie. Projekt, který by realizovala na základní škole v tomto školním roce, by měl žákům představit jednu z metod studia minerálů a hornin – polarizační mikroskopii. Metoda využívá interakce polarizovaného světla s chemickou látkou, při které dochází k dvojlomu. Přírodovědci používají moderní a drahé polarizační mikroskopy. Základní škola však vystačí s běžným digitálním mikroskopem a polarizační fólií, která nám slouží jako analyzátor a polarizátor. Při běžném pozorování by nitro krystalu zůstalo skryto. Průchodem polarizovaného světla dokážeme barevně zviditelnit krystaly chemických látek. V kombinaci s mobilním telefonem žáci zdokumentují pestrou paletu barev, kterou nám poskytuje polarizační mikroskopie. Toto pozorování by paní učitelka zařadila do chemie s přesahem do informatiky, fyziky a biologie. Zamýšlená aktivita bude realizována jako kombinace skupinové laboratorní práce a individuální práce žáka se svým mobilním zařízením. Aktivity rozvíjí také schopnost spolupracovat při společném úkolu, rozvíjí organizační schopnosti a prezentační dovednosti.

Monika Holubová učí prvním rokem chemii na Základní škole v Dukelské ulici v Mladé Boleslavi. Na chemii měla vždy nejraději experimentování a objevování nových věcí. Právě proto vedly její kroky nejprve do vědy, kde působila jako výzkumný a vývojový pracovník, ale kvůli rodině se rozhodla tuto dráhu opustit a vydala se na dráhu učitelky chemie. Do školy a před děti chodí Monika s nadšením a samy děti jsou pro ni inspirací pro oživení hodin chemie. Jejím cílem je nadchnout studenty pro další studium chemie, jelikož chemie je všude kolem nás a je velice důležitá pro řadu dalších oborů např. lékařství, ale i materiálové inženýrství apod. Pro zatraktivnění výuky se snaží hodiny chemie oživovat různými experimenty související s probíraným tématem např. použila chemikova hada v úvodní hodině jako motivaci do předmětu, adsorpci inkoustu na živočišné uhlí v separačních metodách apod. Mimo hodiny chemie vede Monika Holubová i fyzikálně chemická praktika, kde pro studenty vymýšlí praktické experimenty, které provádí sami nebo za její pomoci . Pro zatraktivnění výuky, ať už klasických hodin chemie nebo praktik, postrádá drobné vybavení chemické laboratoře jako je chemické sklo, pomůcky a chemikálie. Z chemikálií zmiňuje ethanol, který se dá použít pro přípravu ethenu, který se připraví smícháním kyseliny sírové a ethanolu, reakční směs se zahřeje a dojde k vytvoření ethenu, který je hořlavý a dá se trubičkou odvádět a na konci zapálit. Právě pokusy s ohněm jsou pro studenty velice atraktivní a jsou z nich nadšení.

Iva Kouřilová učí chemii v Montessori třídách na státní Základní škole ul. 5. května v Liberci, kde je kladen důraz na samostatnou individuální práci žáků pod vedením dospělých průvodců. Žáci Ivy Kouřilové jsou nadšení z experimentů a ona by jim ráda umožnila více samostatné práce založené na bádání a zkoumání světa kolem nás. Prostřednictvím sady jednoduchých a bezpečných pomůcek, která bude k dispozici ve třídě, by její žáci mohli provádět základní pokusy podle připravených návodů i dle svých vlastních nápadů. Byli by vedeni ke zpracování průběhu pokusů přehlednou formou a lépe by tak pochopili chemické a přírodní děje odehrávající se v našem každodenním prostředí. Součástí pravidelné týdenní činnosti žáků v Montessori třídách je i samostatné vaření oběda části žáků pro zbytek přibližně pětatřicetičlenné skupiny dvakrát v týdnu. Takže mezi pomůckami jsou naplánovány také základní potřeby pro testování potravin a jejich kvality. Iva věří, že sada pomůcek by zkvalitnila její výuku, přinesla žákům více možností pro provádění experimentů a vedla je k samostatné práci v oblasti přírodních věd.

Zuzana Kouřilová která vyučuje chemii na Základní škole v Pohořelicích, si dala za cíl posunout předmět chemie na vyšší místa v žebříčku oblíbenosti předmětů. Věří, že cesta k zamilování si chemie vede přes co největší praktické zapojení žáků a skrze zkoušení experimentů na vlastní kůži. Proto, aby se to dařilo rychleji a efektivněji v běžných hodinách, se rozhodla zařídit “chemické kufříky“, které budou obsahovat sadu základních laboratorních pomůcek, ale také her a knížek, se kterými budou žáci ve dvojicích pracovat. K finální realizaci by jí pomohly uzavíratelné boxy, některé základní laboratorní sklo a aktuální knížky pro zvyšování čtenářské gramotnosti. Žáci tak budou mít k dispozici ucelenou sadu, kterou budou moci jednoduše přenášet a využívat ji ve všech učebnách, kde je chemie vyučována.

Markéta Kratochvílová učí chemii na Základní škole T. G. Masaryka v Poděbradech. Pro studenty má zpracovaný badatelský projekt s názvem “Poznej vodu, kterou piješ”, bohužel se však potýká s nedostatkem laboratorního skla. Ráda by prostřednictvím navrženého projektu přiblížila studentům vlastnosti různých druhů vod (pitné, destilované) v porovnání s místní “léčivou” vodou Poděbradka, za kterou do Poděbrad cestují lidé z různých koutů ČR. Projekt paní učitelka navrhla do formy 4 bloků laboratorních prací, které vždy zpracovávají určité téma spojené s vodou (Základní vlastnosti vody; pH; Tvrdost vody; Proces čištění vody). Projekt je rozdělen do 4 fází. Nejprve jsou žáci uvedeni do problematiky, jsou seznámeni s charakteristikou projektu, jsou informováni o jeho průběhu, významu a hodnocení a o podmínce jeho úspěšného ukončení. Dále studenti zpracují myšlenkové mapy týkající se daného tématu. Návody k laboratorním pracím obdrží studenti od paní učitelky, která je jim poradcem během celé realizace projektu. Závěrem celého projektu je zpracování výsledků do formy elektronické prezentace či posteru a jejich prezentace před spolužáky během poslední hodiny projektu, kdy bude prostor i k malé diskusi a také k hodnocení spolužáky a učitelem. Paní učitelka by ráda žákům dokázala, že i se základním laboratorním vybavením a pomocí jednoduchých chemických pokusů lze odhalit mnoho zajímavostí ze života kolem nás.

Tomáš Pinka je čerstvý absolvent a začínající učitel chemie na nižším stupni Gymnázia Františka Martina Pelcla v Rychnově nad Kněžnou. Rád by se svými žáky dělal experimenty, které měl možnost se naučit na vysoké škole a díky kterým by mohl u žáků zvýšit zájem o chemii. Rád by se svými studenty dělal například kyanotypii a chromatografii. Na škole mu ale pro jejich provedení chybí dostatečné vybavení. Je přesvědčen, že pomocí těchto pokusů, které lze propojit třeba s výukou výtvarné výchovy nebo biologie, by žáci na chemii získali jiný pohled a zvýšil se jejich zájem.

Helena Puršová učí chemii na Základní škole Neštěmická v Ústí nad Labem. Ráda prokládá výklad pokusy, aby výuka chemie byla pro děti lákavá, zajímavá a bavila je. Pokud je to možné, nechává pokusy dělat i žáky, což se jim velice líbí. Chtěla by s 9. třídou udělat dlouhodobější práci a to výzkum vlastností vody z přírodních zdrojů z Ústí a okolí (alespoň 3-4 vodní zdroje) – teplota, pH, barva, zápach, znečištění, výskyt některých iontů… Zkoumání vlastností vody by bylo v rozmezí cca 4-5 vyučovacích hodin.

Jiří Šimek vyučuje chemii, fyziku a přírodopis na Základní škole v Bílé Třemešné. Dlouhodobě se snaží o průnik těchto předmětů, jak navzájem, tak i s běžným životem. Toho dosahuje především díky nejrůznějším experimentům, které jsou základem většiny jeho hodin. U většiny kvantitativních pokusů ale on i jeho žáci bojují s absencí základního vybavení pro vážení. Je přesvědčen, že právě přesnost a preciznost je v této části experimentu klíčová. Díky finanční podpoře grantu by mohl své experimenty ještě více zefektivnit a zavést i ty dlouhodobější. Již dlouho si pohrává s myšlenkou na experiment, který by zkoumal vliv toxických látek (např. těžkých kovů) na růst rostlin a produkci jejich biomasy. Bez přesného navážení chemikálií pro roztoky, jakož i kvantifikování hmotnosti rostlin, zůstává tento nápad ale zatím pouhým snem základoškolské praxe. A je to škoda, protože podobná problematika se stává každým dnem aktuálnější a pro budoucí generace bude ještě palčivější. Vizuální výsledky experimentu, spolu s konkrétními čísly, by žákům daly reálnou a hmatatelnou představu o látkách, které chrlí naše společnost do životního prostředí. Preciznost laboratorní práce je pak dobrou, a více než vhodnou vlastností každého žáka základní školy, mířícího vědeckým směrem. Tedy cestou, kterou prošel i Jiří Šimek, a pro kterou inspiruje své „svěřence“ každým dnem.