Začátkem roku se jméno třiatřicetiletého Jakuba Hývla objevilo na stránkách prestižního odborného časopisu Nature.
Prezentoval v něm výsledky své práce s katalyzátory, které by mohly pomoct vyvíjet například účinnější léky.
Působil ve slavném americkém Massachusettském technologickém institutu a dnes pracuje na univerzitě na Havaji, kde o něj mají trvalý zájem.
Třiatřicetiletý chemik Jakub Hývl, který dnes působí na univerzitě na Havaji, má za sebou úspěch, který mu mohou závidět i jeho starší a zkušenější kolegové. Začátkem roku se článek s jeho jménem objevil na stránkách odborného časopisu Nature, který je jedním z nejprestižnějších na světě.
Vědec v něm spolu s kolegy představil výsledky své práce s katalyzátory, které by mohly pomoci vyvíjet například účinnější léky. K příspěvku došel mladý badatel se svými kolegy v laboratořích, které v oboru představují světovou špičku – dva roky působil ve slavném americkém Massachusettském technologickém institutu (MIT) pod nositelem Nobelovy ceny za chemii profesorem Richardem Schrockem.
“Byl náročný a velmi zaměřený na výsledky. V tom poli se pohybuje asi 40 let a má pořád obrovskou chuť dělat chemii a publikovat. Lidé v jeho věku často ztratí o chemii zájem, on byl naopak inspirující,” vzpomíná Hývl.
Na slavný americký institut se přitom původně málem nedostal. Před pěti lety, ještě jako zaměstnanec dejvického Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, podal žádost o grant Marie Curie přímo do laboratoře profesora Schrocka, který ho nadchl při své pražské přednášce. Evropská komise ale chemikovi peníze neudělila.
“Pak se objevila nová Nadace Experientia, český projekt, který přiděluje granty na postdoktorandské stáže do zahraničí. Měl jsem už sepsaný projekt, takže jsem měl ‘jednu nohu ve dveřích’. Znovu jsem tedy kontaktoval Schrocka a nakonec grant získal,” vzpomíná Hývl. V MIT se setkal s přístupy, které ze své praxe v českých laboratořích jako organický chemik neznal a musel se tak řadu věcí učit od začátku. “První změna už byla v tom, že se většina práce dělala v gloveboxu. To je box s inertní atmosférou, ve kterém se manipuluje s citlivými látkami pomocí zabudovaných rukavic,” popisuje Hývl, který si před nástupem do amerického ústavu předsevzal, že si chce připsat alespoň jednu publikaci se svým nadřízeným, nobelistou Schrockem.
Prostředí jej ale pak přimělo snažit se dál. “Když už jsem jednu publikaci měl, řekl jsem si, že dvě by byly lepší. Takže jsem pokračoval a domluvili jsme se, že zůstanu ještě druhý rok. V MIT byla jednotícím prvkem obrovská motivace a nasazení,” upozorňuje český badatel. První rok si vystačil se svými zdroji, druhý rok jej podpořil právě Schrock. Jeho laboratoř vyniká v přípravě katalyzátorů, vznikla pod ní dokonce firma, která má za cíl nabízet je průmyslu. Potenciál má nejen ve farmacii, uplatnit se zkouší i ve výrobě paliv nebo chemikálií z obnovitelných zdrojů.
Přestože je dnes Hývlovým působištěm univerzita na Havaji, kde mu nabídl práci jeho bývalý kolega, a věnuje se oboru chemie fosforu, k tématům katalýzy by se chtěl postupně vrátit. A možná to bude v Česku, už má sepsaný grant na Masarykovu univerzitu. “Zvažuji ale i další možnosti. Havajská univerzita má zájem, abych zde zůstal. Chtěl bych jednou dělat originální chemii, která by pocházela přímo ode mě. Jako jsem to viděl u profesora Schrocka,” plánuje vědec.
